Senát minulý týden zamítl návrh na povinné zveřejňování dodatků smluv, který měl zprůhlednit vztahy mezi poskytovateli a pojišťovnami. Novou legislativu nepodpořil předseda výboru prof. Jan Žaloudík ani senátorka Alena Dernerová. Návrh zákona bude znovu posuzovat sněmovna.
Předseda parlamentního podvýboru pro ekonomiku ve zdravotnictví Ing. Ludvík Hovorka navrhuje úpravu stávajícího § 17 odst. 5 zákona č. 48/1997 Sb., podle kterého se vydává tzv. úhradová vyhláška. Návrh spočívá v přidání následujících dvou vět: „Zdravotní pojišťovna je povinna zveřejnit individuální smluvní ujednání do 30 dnů ode dne, kdy bylo uzavřeno, způsobem umožňujícím dálkový přístup. Individuální smluvní ujednání nabývá účinnosti nejdříve dnem zveřejnění.“
Návrh, který schválila na podzim sněmovna, teď řada politiků kritizuje. Předseda senátního výboru pro zdravotnictví prof. MUDr. Jan Žaloudík označil Hovorkův návrh za přílepek, který byl připraven příliš rychle a nedokonale:
„Předkládá se nám věřit, že když si veřejně budeme moci přečíst v internetové změti individuálních smluvních ujednání, co nějaká zdravotní pojišťovna s ordinací uzavřela, co z toho do třiceti dnů zveřejnila a co se pak zveřejněním stalo i účinné, že jsme zpřehlednili systém, že máme být spokojeni. A prý už pak jenom postačí hrabat se v oněch stovkách a tisícovkách dodatků napříč vlastí a užívat si protestů všech účastníků smluv, kteří se tímto pseudomechanismem cítí tak či onak znevýhodněni,“ uvedl senátor pro Medical Tribune.
Autor návrhu oponuje: „Můj pozměňovací návrh není legislativním přílepkem. Nemění jiný než projednávaný zákon č. 48/1997 Sb. a napravuje chyby ministerstva zdravotnictví, které byly do zákona o veřejném zdravotním pojištění nenápadně vsunuty za ministra Julínka v létě roku 2007. Konkrétně se jednalo o ustanovení, že úhradová vyhláška není závazná, pokud se zdravotní pojišťovna a zdravotnické zařízení dohodnou i jinak. Julínek se Šnajdrem tím v podstatě řekli, že úhradová vyhláška je nezávazná, a odstartovali smluvní chaos,“ říká poslanec Ludvík Hovorka.
Proti Hovorkovu návrhu vystoupila také lékařská sdružení. Koalice soukromých lékařů poukázala na to, že poskytovatelé by po celé první čtvrtletí museli pracovat podle úhradové vyhlášky a až po uveřejnění individuálního ujednání by dostávali úhrady podle tohoto ujednání. Lékaři se tak obávají, že návrh přinese do systému úhrad ještě větší zmatek.
Ludvík Hovorka však namítá: „To není problém pozměňovacího návrhu, ale dosavadní téměř dvacetileté nesprávné praxe, kdy ministerstvo zdravotnictví není z neznámých důvodů schopno vydat vyhlášku dříve než v závěru kalendářního roku. V důsledku tohoto zpoždění jsou pak úhradové dodatky uzavírány až v únoru nebo v březnu s tím, že pokud je smlouva podepsána po datu 1. ledna, pak pojišťovny běžně uvádějí do dodatků článek, že se strany dodatku dohodly, že se mechanismus úhrady služeb upravuje tímto dodatkem i před dnem účinnosti tohoto dodatku v období od 1. ledna kalendářního roku.“
Šmatlák: nepranýřujme lékaře, ale ministerstvo
Mluvčí Koalice soukromých lékařů (KSL) MUDr. Václav Šmatlák říká, že Hovorkův návrh by za chyby ministerstva trestal samotné poskytovatele zdravotní péče.
„Pan poslanec hovoří o dvacetileté nesprávné praxi ministerstva při pozdním vydávání vyhlášky. Pravda je, že pokud by úhradová vyhláška byla vydána k 1. listopadu a ne koncem prosince, tak by i při platnosti pozměňovacího návrhu pana poslance byla věc řešitelná. Pokud pan poslanec chce někoho trestat za pomalé vydávání úhradové vyhlášky, tak nechť zaměří svou pozornost na ministerstvo. Takto trestá poskytovatele, což postrádá logiku,“ míní mluvčí Koalice soukromých lékařů a dodává:
„Sama smlouva s pojišťovnou v zásadě říká pouze to, že poskytovatel poskytuje péči a pojišťovna mu ji hradí. Cenové ujednání – tedy jak a za kolik – je právě v úhradovém dodatku. Tedy je pravdou, že v zcela zásadní části smlouvy, tj. úhrada, regulace, limity, apod., by byl poskytovatel skutečně ve smluvní nejistotě. Tato nejistota by nebyla odstraněna podpisem dodatku oběma stranami, ale až zveřejněním. A zveřejnění nemůže poskytovatel nijak ovlivnit. Pan poslanec se mýlí v tom, že by pojišťovna byla povinna poskytovatele o zveřejnění informovat – to jeho návrh neobsahuje. Stejně tak nijak neřeší situaci, když pojišťovna z jakéhokoli důvodu dodatek nezveřejní, nebo jej zveřejní za delší dobu, než návrh předpokládá. Dodatek prostě do zveřejnění účinný není.“
Hovorka: Ministerský návrh nechrání proti korupci
Ministr zdravotnictví tvrdí, že váš návrh je kusý a situaci bude komplexněji řešit tzv. transparenční novela zákona č. 48/1997 Sb., kterou připravuje. Proč tedy navrhujete zvláštní legislativu?
Varianta povinnosti zveřejňovat smlouvy, která je aktuálně navržena ministerstvem, nechrání dostatečně proti korupci, neboť nepodmiňuje účinnost smlouvy jejím zveřejněním, pouze stanoví pojišťovně pokutu za nezveřejnění. Významnější korupci ministerský návrh neřeší. V případě, že pracovník pojišťovny smlouvu nezveřejní a poruší tak zákon, na platnosti smlouvy to nic nemění a „spřátelený“ poskytovatel začne čerpat výhodnější úhrady. Pokud se na takovou smlouvu vůbec s odstupem času přijde (typicky po personální změně), pojišťovna sice dostane pokutu za to, že ji nezveřejnila, patrně však vznikne právní problém, jak smlouvu vypovědět (pokud si to „spřátelený“ poskytovatel při sjednávání pohlídal). A nejhorší bude, že nepřiměřené úhrady vyplácené po léta podle sice nezveřejněné, ale platné smlouvy nebude možno získat zpět.
Myslíte si, že opravdu ve skutečnosti podobné případy hrozí?
Ano. Je reálně možné, že zveřejňovány nebudou právě ty smlouvy nebo individuální smluvní ujednání, které představují největší rozdíly oproti standardním ujednáním. Vezměme si modelovou situaci podobnou kauze „VZP a Protonové centrum“. Pracovník pojišťovny podepíše smlouvu na garantovaný počet léčených za určitou cenu, v minimálním celkovém ročním objemu jedné miliardy (tedy individuální smluvní ujednání, neboť takovouto formu úhrady předpisy neznají). Smlouva není zveřejněna. Na existenci smlouvy se upozorní až za pět let, pracovníka pojišťovny začnou trestně stíhat. Moje řešení je takové, že nezveřejněná smlouva nikdy nenabude účinnosti a je od počátku právně nicotná, není třeba řešit, jak ji vypovědět. Pokud by se podle takové smlouvy přesto za pět let uhradilo pět miliard, je zde určitá šance získat je zpět. Řešení podle Ministerstva zdravotnictví: Smlouva platí, její nezveřejnění na tom nic nezměnilo. Po odhalení smlouvy vznikají právní problémy, jak ji vypovědět, druhá smluvní strana vyhrožuje arbitrážemi, stát utrácí miliony za právní zastoupení. Pět miliard uhrazených za pět let platnosti smlouvy je pravděpodobně pro pojištěnce ztraceno, ministerstvo pojišťovně (již pod novým vedením) ukládá desetimilionovou pokutu.
Odpůrci vašeho návrhu říkají, že novela byla navržena překvapivě, na poslední chvíli a bez konzultací s odbornou veřejností. Je to pravda?
Rozhodně ne. Požadavek zveřejňování smluv a informací o úhradách je dlouhodobým tématem politických debat, již v roce 2004 byla v tomto smyslu předložena novela ministrem Kubinyim, obšírně se tomuto tématu věnovaly soudy včetně Ústavního, zveřejňování smluv bylo obsaženo v doporučeních NERV z roku 2011, bylo součástí záměrů tehdejšího ministerstva zdravotnictví a stalo se též součástí navržené novely zákona č. 48/1997 Sb. (tehdejší sněmovní tisk 761). Zveřejňování smluv jako podmínka jejich účinnosti bylo jako obecný právní předpis (platný i pro resort zdravotnictví) navrženo již v minulém sněmovním období panem poslancem Farským. Téma se stalo jedním z hlavních témat hnutí Rekonstrukce státu, a tedy i sněmovních voleb. Ke schválení zákona, který podmíní účinnost smluv s veřejnými institucemi zveřejněním těchto smluv, se písemně před volbami zavázala většina poslanců.
Předložilo tedy ministerstvo zdravotnictví nějaký návrh, který by plnil konkrétně sliby o transparentnosti smluvních vztahů?
Právě že nikoliv. Ministerstvo v tomto ohledu nepřišlo s žádným takovým návrhem, ačkoliv o tom stále mluví. Proto jsem předložil tento návrh, a to již v rámci projednávání předchozí novely zákona č. 48/1997 Sb., a sice v širší podobě, která obsahovala i kontrolu dodatků Ministerstvem zdravotnictví. Tento návrh byl předmětem širší politické i právní debaty ve výboru pro zdravotnictví i na plénu sněmovny. V té době ještě návrh nezískal dostatečnou podporu. Výsledné znění navržené do sněmovního tisku 307 je podstatně upravenou a zjednodušenou verzí, která je výsledkem opakovaně projednaného a pracně dosaženého kompromisu s Ministerstvem zdravotnictví, která proběhla i na jednání výboru. Rozhodně tedy nelze říct, že se jedná o „přílepek na poslední chvíli“. Zdůrazňuji, že samotný záměr zveřejňovat smlouvy oznámilo MZ již na začátku roku 2014. Můj upravený návrh byl schválen Poslaneckou sněmovnou ve 3. čtení, ale o dvou verzích tohoto záměru jednal výbor pro zdravotnictví i Poslanecká sněmovna opakovaně při projednávání dvou zákonných novel.
Formát pro tisk
